2007 - Unáší nás kra
Lež je sice velmi hbitá, ale má krátké nohy, zato pravda má dlouhý (někdy i zatajený) dech.
Hledat pravdu není jen tak... Hledání pravdy se může stát brutálním, bezohledným (když jste si falešně jisti svou pravdou), nejistým (když zjistíte, že pravda má dvě stránky), nebezpečným (když se ji pokusíte předčasně prosadit - a není to předčasné vždycky?). Jaká je vlastně hlavní otázka pro hledání pravdy?
Ze závěru hry:
24.12. 20.00 Praha. Farář v kostele sv. Tomáše mě zavedl po mé otázce k jednomu vánočnímu obrazu, který visel v jeho kostele a nechal mě tam. Na tom obraze byla velká skupina lidí.
Tolik rozdílných lidí. Každá postava má svůj osud. Svou pravdu. Co všechno spolu musí mít! A proti sobě! Jak tam vůbec mohou být takhle pohromadě?
Pak mi začali připadat jako velký pěvecký sbor. Každý sice má svůj život, svůj part, ale dohromady to může být píseň! Kdo je dirigent?
Jsou tak „soustředění"! Vpředu uprostřed je malé dítě. To má být ten dirigent?! Ale oni se na něj nedívají. Jen Marie, Josef a ze zástupu jen jedno dítě. Ostatní se dívají trochu stranou. A až pak jsem si všiml těla na kříži. Dívají se na tělo na kříži! Proto to ustrnutí. Ale v očích nemají rozhořčení. Neptají se: Kdo... tohle způsobil? Co to vlastně mají v očích? Není tam otázka: nezpůsobil jsem to já? Nebo spíš otázka: Kdo tohle přijme a unese? A za chvíli jsem to věděl, ta otázka je: Kdo přijme a unese i mě? S tím, co jsem byl a co opravdu jsem... (Kdo přikryje mou nahotu?) A pak jsem v jejich očích zahlédl také trochu štěstí. Jim se zdá: Tenhle by mohl! Mlčí a... Ti lidé nejsou jako pěvecký sbor. Jsou něco víc. Nenašel jsem pro to slovo. Co to je? Farář na mou otázku rozpřáhl ruce a řekl: ekklesia! Nevím, co to znamená.
Autor:  Miriam RichterováVydáno: 5.3.2011 16:23 Přečteno: 1729x |
Formát pro tisk