Pohlednici si koupím, když jsem někde na prázdninách. Je na ní scenérie, na kterou se denně dívám. Hory, město a záliv moře.Na druhou stranu pohlednice si napíšu datum a místo - pro vzpomínku. Pověsím si ji pak doma na stěnu. Trochu jako trofej.
Zdroj: http://abakuk.evangnet.cz/index.php?a=29 • Vydáno: 5.3.2011 16:59 • Autor: Miriam Richterová
Vánoční divadlo nás letos zavedlo do prostředí antikvariátu, kde jsme s pomocí postav z Malého prince a také pohlednic analyzovali různé způsoby dívání se a vztahů... Nakonec nás měl dostihnout ten vánoční...
Pohlednici si koupím, když jsem někde na prázdninách. Je na ní scenérie, na kterou se denně dívám. Hory, město a záliv moře.
Na druhou stranu pohlednice si napíšu datum a místo - pro vzpomínku. Pověsím si ji pak doma na stěnu. Trochu jako trofej.
Pohlednici také mohu poslat. Někomu. Tobě. Na jedné straně Ti nabídnu to, co denně vídám. Hory a záliv moře. Na druhé napíšu, že na Tebe vzpomínám. Pak Ti ji pošlu. Přes kus cizího světa.
* * *
Takhle - kvůli Tobě - vidím svět. tohle je moje perspektiva. Neříkejte, že to není možné, přece vám je (byl) někdo blízko.
Máte nějakou takovou "pohlednici" v hlavě, nebo vlastně v srdci? Odkud je? Z jaké situace a chvíle?
Co by se dělalo s takovou pohlednicí z lásky, s láskou? Poslat něco takhle intimního přes cizinu, přes kus světa ... to se nedá a nedělá.
Ale kdyby to šlo! Kdybys mohl nahlédnout, jak já kvůli tobě vidím svět! A třeba i naopak!
Mohlo by se stát, že se cestou, někde na poště oba obrázky - můj tobě, tvůj mně - potkají a splynou. Takže by vznikla "oboustranná pohlednice". Na obou stranách pohlednice obrázek. Na jedné můj. Na druhé tvůj. Jak já kvůli Tobě vidím svět. Jak Ty, taky kvůli mně, vidíš svět.
Moje perspektiva. Poznamenaná tebou. Tvoje perspektiva. Poznamenaná mnou.
Takhle to měl letec s malým princem (v půvabné knize Malý princ.) Pro letce - kvůli malému princi, který se vepsal do života letce svým smíchem a pak odešel na jednu hvězdičku na nebi - se všechny hvězdy na nebi budou smát. To je jeho pohled, to je jeho strana pohlednice.
A pro malého prince zase pohled k Zemi bude poznamenán vzpomínkou na vodu z pouštní studny, kterou mu dal pít letec... a co to udělá s celým vesmírem, který byl pouští a teď...!
Kdyby člověk mohl nahlédnout na druhou stranu takové dvoustranné pohlednice. Kdyby člověk viděl - jaké má místo a jak poznamenává pohled druhého! Kdyby to bylo v dobrém! To by bylo krásné. Já opravdu v Tvém světě, Tvé perspektivě tohle znamenám? Nezneužíval bych to, nedíval bych se moc často...
Vánoční pohlednice (jedna je na začátku Dopisu - od G. Doré). Je na ní dítě v jeslích. Pastýři, králové, často také andělé. Hvězda. "Tichá, svatá noc". Je jasné, že jde o něco mezi Bohem a lidmi.
Jenom: Je to pohled, perspektiva Boží...? Takhle kvůli nám, vidí svět? (Něžně...?)
Nebo lidská? Takhle - kvůli Němu můžeme vidět svět? (S dětskou důvěrou?)
Nemohlo by to být obojí najednou? Vánoční pohlednice by mohla být dvoustranná! A na obou stranách stejný pohled! Protože je to chvíle, místo, kdy se to potkává. Moje perspektiva, poznamenaná Tebou, Tvoje poznamenaná mnou. A děje se to mezi lidmi a Bohem, mezi zemí a nebem!!!
Prý není kus svět, který by byl Bohu cizí. A pro lidi nemusí být kus světa, vesmíru a budoucnosti bez Boha. Ještě jednou se podívejte na vánoční pohlednici. Takhle se mohou všichni potkat. Stulit, schoulit kolem Jednoho.
Lukáš 2:14 "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení."
