Zdroj: http://abakuk.evangnet.cz/index.php?a=23  •  Vydáno: 5.3.2011 15:40  •  Autor: Miriam Richterová

2003 - Eschatologický filmový festival

Připravili jsme si vánoční divadlo s názvem "Eschatologický filmový festival". Celý večer konferovali Monika a Tomáš. Promítalo se několik filmů, které jsme si sami natočili. Tématem všech filmů byl konec.

Promítané filmy na festivalu:

Film "A je to tady. Je to pryč".
Konec bývá nečekaný, najednou přijde... v malé chvíli, nečekaně, často bez ohlášení, vtrhne jako vichřice nebo voda z protržené hráze. Někdy ani člověk neví, co se děje... Někdy jen zírá... Někdy se člověk zmůže jen na kletbu...

Film kosmologický "Od nebo k?".
Konec dává také otázku po "směru", tíhnutí. K jakému konci tíhne - život, svět? Od sebe, rozchod, rozvod, rozpad, nebo naopak k sobě, sejítí, setkání?

Film katastrofický "Double Trouble aneb neštěstí nechodí nikdo samo, chodí po dvou případně i po čtyřech".
Konec přichází zvenku, ohrožuje, svírá. Je mimo lidský dosah. Nic se nenadělá, i když se o něm ví. Chvíli se zdá, že se vyhne, že se ještě dá odsunout, že se protlučeš, ale možná je to stejně jen "protentokrát"... Konec děsí.

Animovaný film "Simpsonovi a konec světa".
Z konce máme strach. Vnímat ho pro sebe - neumíme. Hranice, konec, smrt, to je dnes tabu... Ale stejně - možná by člověk nakonec asi nechtěl zůstat "mimo".

Sci-fi film"Ad infinitum" o hledání hranic vesmíru.
Proč by vlastně člověk nechtěl zůstat mimo? Blížící se konec znamená lhůtu a s tím také, že každá chvíle a každé rozhodnutí před ním už se nebudou opakovat, jsou jedinečné, mají (vzhledem ke konci) nekonečnou závažnost a s tím také cenu a smysl. Bez konce by to tak nebylo. Bez konce by nebylo nic jedinečného. Vše by se mohlo nekonečně opakovat. Bez hranic bych měl nepřeberně možností, možností změn, možností zlých činů a jejich nekonečného napravování. Mohl bych být tím a tím a tím a tím... a co bych byl nakonec, když konec není?

Akční film ze života posledního amerického vojáka "Míříme na sebe".

Finální film "Poslední soud".
Konec se mě tedy také ptá, co je v mém životě to jedinečné. Co jsem zač? Jakou mám totožnost, identitu? Čím žiji a pro co? Jak a pro co se rozhoduji? A jestli něčím "sahám", přesahuji přes svůj konec. Kam sahají mé vztahy? Je možný vztah až k základu bytí, k Bohu, přes všechny konce i ten můj definitivní...? Kde má ten vztah "svůj konec", kde a jak bych se ho (jako nosného lana) mohl zachytit? Když mou jedinečnost vytvářely vztahy (což by tak vlastně mohlo být!), a k tomu ten vztah přese všechno, mohu mít naději, sahající přes "konec".